Tak letošní velkolepý Masters of Rock se opět zdařil. Zkráceně informuji o dění na kytarové scéně…

Day one

Čtvrtek byl ve znaku formování partičky jenž se bude v příštích dnech scházet na sjednaném místě. Jako první meetpoint byl vybrán stánek s Kozlem u 1. vstupu. Během hodiny se nám podařilo zformovat sestavu, která čítala tyto velikány rockových kolbišť. Za sekci „Jeseník“ nastupovali oba moji bratránci, za útočnou řadu velmi silná kolínská partička s kapitánem Drátěnkou a za záložní řady, jistota v obraně, polabsko-čelákovická parta v čele s Vlastou. Tým dobře doplňovaly jejich krásné manželky, družky a kamarádky.

Po vystátí fronty jsme byli vpuštěni do areálu R. Jelínka. Plocha areálu byla beze změn, pouze zmizelo zábradlí nad Sherwoodem. Jasně jsme si vytýčili bod, kde se budeme scházet ať se děje co se děje – byl to 6. strom vpravo od pódia – nazván velmi vtipně – Frňákovník. Okolo 15. hodiny se objevila první kapelka… Jako další následovala Doga, ze zpěvákem ala Vojtek, tím byl čtvrteční set českých kapel vyčerpán a začali vystupovat již cizí… Norská Sirenia, s pěknou zpěvačkou… Co bylo pro mne velké a milé překvapení byli finští „hoši z lesů“ Korpiklaani. – folko-metalový borci. Hudba je baví a to je znát, netvářej se u toho tak drsně jako většina účinkujících kapel, prostě to byla taková „veselka z tisíců jezer“…

Na co jsem se opravdu těšil byli američtí Ministry. Jejich prastaré album Psalm69 jsem poslouchával za dob, kdy bylo ještě Rádio 1 jedna normálním rádiem a Bunkr fungoval na plný pecky. Byl to elektro-industriálo-metalovej výplach, zpěvák „zpíval“ na nějakém posilovacím stroji, držel se při tom řidítek, no chlív. K tomu všemu projekce na plátno, zjevně nejsou nakloněni politice, střídali se obrázky Bushe, válka, děti, Sadám Husajn a snad i velký Usáma Bin Ládin. Nářez od začátku až do konce…

A to se jich schylovalo k taháku (mediálnímu) celého fesťáku – legenda hard rocku – Def Leppard. Staří pánové hráli precizně, byl hezky odvedený koncert – jako z desky. Během jejich koncertu jsem si odběhl do Domeczechu, kde vystupovali mí oblíbení Memoria – ve stanu byla úžasná „klubová“ atmosféra, zpěvačka a houslistka, pohlazení i na pohled . Po konci jejich setu, jsem ještě prolétl k Frňákovníku a nacucal něco z muziky Def Leppard, tuším, že zrovna hrály tu písničku co hrají čelákovičtí Dekameron, celé jsem to odzpíval v češtině a ostatní jsem obelstil informací, že takhle plynule překládám z angličtiny… moc mi nevěřili…

Tím se první den (alespoň pro mne) chýlil k závěru, okolo půl noci nastoupili internacionálové Avantasia, na mne až moc uhladěnej hevík, slaďárna… Kouknul jsem, viděl jsem a odešel jsem… Šel jsem spát, protože zítra je taky den… Poučen z festivalového dění, házím telefon a peněženku k nohám do spacáku a usínám…

Day two

Pátek ráno opět slunce svítilo jak u moře, se už nedivím, že jim ty švestky tak zrajou… Dopolední mimofestivalový program je klasika – dojít vykonat hygienu do areálu, s tím je i spojena sebevražedná procházka v TOI TOI Strasse… Koupit si ranní kávu a poklidným krokem dojít do města a nakoupit potřebné věci – snídani. V místním Albertu mají malé Vánoce, takovou tržbu neudělaj za celej rok. Jenom babičky si musej přivstat, aby nemusely stát na košíky.

U stanu v klidu posnídám, probereme den minulý a v programu vybereme tahouny…

Program začíná už od 10:30, celá nymburská sekce se těší na Komunální Odpad – zábavovku, leč na pódiu vystoupil zpěvák a oznámil, že během cesty na Valašsko se dostali do zácpy a nedostali se včas na hraní… takže dneska se vyvážet popelnice nebudou… škoda… Nastupují Totální Nasazení, punk bez budoucnosti, Jaksi Taksi (úplně mi vypadlo co hrajou), Dying Passion, Dark Gamballe, všichni bez většího překvapujícího zážitku…

Co by mohlo stát za poznámku, tak to byly švédští Fourever. Tři děvčata, velmi mladého zjevu. Vždycky je zajímavé sledovat, jak se ženská populace popere s tvrdou muzikou. Může se konstatovat, že ženy v rocku by měli pouze zpívat nebo hrát na housle či klavír… Co jim nejvíce jde, je přitáhnout mužské pohlaví pod pódium  – na kukačku… Smůlu měla kytaristka, která měla problém se šňůrou u své kytary, hrála-nehrála asi nějaký čínský zboží ve slevě… ale zatleskali jsme jim, za snahu…

Co bylo dále? Engel (Swe) a The Sorrow (Aut). Kytarák ze Sorrow vylezl nahoru na jeden postraní sloup a tam odehrál celou píseň – to byl výkon! Tak 20 metrů nad zemí… Pak němečtí Haggard. Pomalu přicházela další hvězda dne – Sabaton (Swe). Nastoupil pravý heavy metal, byli dobří, lidí bylo plné „hlediště“ – 30 tisíc to není zrovna málo…

Na podiu se začalo přestavovat a přicházela legenda, tentokrát legenda thrashe – Annihilator – made in Canada… zahráli věci z posledního alba Metal, ale i vzpomínkové z devadesátých let Alice in Hell… Svou práci zvládli primově, bylo to fakt dobrý… V pozdních nočních hodinách vystoupili OOMPH!, takový další Rammstein, zpěv německy, hudba podobná… celou tu brutálnost zakončil Sinatrovskou ukolébavkou (působivé). Počkal jsem si ještě na Moonspell (Portugalsko), první takty mě utvrdily v názoru, že je to až moc tvrdý na jednu hodinu noční… ještě dvě písně jsem „doposlouchal“ ve stanu a pak jsem usnul…

Day three

Sobota – po ranní rutině a přežití „uličky smrti“ v Toi Toi area, jsme se s malým Péťou vydali do netradiční hospůdky na vršku obce. Je postavena ve stráni, a podobá se staré pirátské lodi. Název mi teď vypadl, něco jako Corsair ???. Vaří tam kultovní krajovou polévku Kyselicu, ta nám opět srovnala péhá žaludku… doladili jsme to velkopopovickým kozlem a šli jsme procházkou zpět do tábořiště / areálu. Vrátili jsme se na slovenskou partičku Horkýže Slíže, veselá kopa, koncert byl sranda kopec… následovali válečníci Stormwarrior, Tristania (Nor).

Zašli jsme do stanu poslechnout i trochu reprodukované muziky do stánku Domeczech, Dj pouštěl všechno možný (jenom Waltari neměl), zrelaxovali jsme (klimatizace fungovala skvěle) a posilnili se na zástupce české metalové scény Arakain. Harcovníci si na oslavu svého 25. výročí přizvali celou Plzeňskou filharmonii a tak bylo podium zastavěno židlemi a všemožnými mikrofony a odposlechy… tentokrát jsme přesunuli dále od frňákovníku směrem na „plac“. Začlo se zlehka, Bláhová víra a pak to šlo, co píseň to hit – Amadeus, Thrash the Trash, Gilotina, Strom života, Ztráty a nálezy, Apage Satanas… orchestr šmrdlal jak o závod, Toužimský zpíval excelentně… po odchodu filharmonie ještě přidali Proč (co je? co je? a ještě 4x co je?) a pak odešel i hlas mě. Tak tohle teda bylo megahustý, to nejlepší z českých luhů a hájů jsem uslyšel… jako bývalý člen fanklubu , jsem si řádně „odzpíval“ všechny písně a odehrál všechny sóla .

Co se zašlo postupně dít…. na pódiu vtrhli severští Amon Amarth, zpěvák zjev a hudba? Velmi tvrdej doom, nebo něco takovýho, bylo to jak na exkurzi ve válcovnách plechu Frýdek-Místek, peklo na podiu i v hledišti.. Celá show byla umocněna přicházející bouřkou… Ke konci koncertu se na davy snesly lana vody a bičovaly celou kapelu i s nástroji… jejich peklo bylo uhašeno… byl konec. Plocha se totálně vylidnila a my (Vojta a já), jsme čekali, co bude dál… Postupem času se déšť „narovnal“ a nelilo na podium, což bylo velmi optimistické. Manici naběhli s košťatama a jali se uklízet spoušť na podiu. Začalo se připravovat na finskou specialitu Apocalyptica. Na podiu se objevily čtyři obrovská křesla ve tvaru basy a jedny bicí. Jejich vystoupení začalo, čelisti divoce hráli až jim žíně lítaly od smyčců. Byly slyšet klasické cover verze od Metalliky, ale i jejich tvorba… bylo to dost dobrý… pěkný závěr (alespoň pro mne) dnu číslo 3… S ustávajícím deštěm se připravovala My Dying Bride z UK. To jsem se ale již oddával zasloužilému spánku…

Last day

Neděle – vstáváme opět do vysluněného dne, na všech je znát, že si prošli deštivou nocí… na stanech se sušily trika, kalhoty a každý měl to své „velké prádlo“… Dopolední program začal Power 5, zábavovka někde z Moravy, pak punkový E!E, to byla docela švanda, potom Endless a můj poslední posluchačský zážitek – brněnští Nil. Ti byli též šikovní…

Tím pro mne končí letošní Masters of Rock a jedem dom… co jsem nestihl: v neděli večer Volbeat (Den), Gotthard (Swi), Sonata Arctica (Fin) a Within Temptation (Nl) – tak někdy příště…

Na závěr bych chtěl poděkovat: manželce za podporu, babi a dědovi za hlídání dětí, kamarádkám a kamarádům za skvělou zábavu, Mírovi za držení místa na stan a v neposlední řadě plzeňskému Prazdroji…

MartyS