Vážení přátelé,

rok se sešel s rokem, měsíce utekly jako voda a opět nastal čas kultury – festival Masters of Rock v areálu R. Jelínka…

Během začátku roku se stala převratná událost, společně jsme se virtuálně zorganizovali a naše webové stránky nám dávaly místo ke vzkazům, důležitým sdělením či jen tak plkáním o ničem. Krátili jsme si čas a všichni čekali na vytoužený měsíc červenec.

Skupina mocnego udeřenija, kterou jsem postupně pobral po nížinách polabských se mým vozem značky Škoda 1.9D zvaným Karel přesunula do Hor Kutných kde jsme přesedli do též koncernového vozu Transportér VW. A tak za volantem seděl kamarád, příbuzný Honza, vzadu Péťa alias Seke, Luboš a na navigátorském sedadle moje maličkost. Pro Honzu to byla premiérová návštěva tak na nás spadl nelehký úkol, pohlídat ho, aby nějak nejančil, ukázat mu všechny vychytávky festivalového života a vůbec ho celkově nasměrovat tak, aby zapadl do klubu a alespoň něco si užil z neopakovatelné atmosféry a nelitoval investic do této taškařice vložených…

Jak jsem psal, cesta ubíhala pěkně, první nejasnosti přišli až za Brnem, kdy jsme zjistili, že nemáme mapu. To byl těžký oříšek i pro navigátora, pročež v tu chvíli byl bezraden… jak jsem to zjistil, pojala mne opravdová navigátorská depréze a urychlil jsem požívání hruškovice. Honza měl naštěstí I-fóna, který umí zobrazit aktuální místo a nabídnout mapu. Zobrazování mapy bylo ale pomalé a tak než se něco ukázalo ujeli jsme dalších 20km do neznáma. Radši jsme zastavili na benzínce, tam jsme se uklidnili, že jedeme správně… a vyrazili jsme dál. Úkol byl jasný, vyhnout se Zlínu (abychom se nezdrželi) a přes Slušovice dojet do Vizovic. Jen si tak matně pamatuji, že obec Fryšťák nám úplně zamotala hlavu (nebo ta hruškovice) a za pár kilometrů jsme vjeli do samého centra Zlína… To už jsem podal demisi na funkci navigátorskou a frčeli jsme dál… Zaparkovali jsme ve Vizovicích v postraní slepé ulici ve vilkové čtvrti… Vzali jsme všechny bágly, cajky, tašky a začali jsme hledat místo na nocleh na příští 4 noci. Stráňky na Valašsku jsou travnaté, někdy i příkré… To jsem za svitu měsíčku trochu podcenil a můj plátěný příbytek jsem vztyčil na největším srázu, která milá stráň měla. No nic, postavili jsme a šli jsme se pozdravit s ostatní skupinou, která již byla na místě.

V pozdních nočních hodinách jsme se s radostí pozdravili se všemi, kteří již čekali u stánku U Kozla. Bylo to super setkání a všichni hýřili velkou radostí a očekáváním. Dal jsem po pár pivech (málem jsem snědl i červíka) a znaven dlouhou cestou jsem se odebral aklimatizovat se do stanu… Večer byl horký, pravé léto a tak jsem zalehl a spokojeně chrupkal…

Čtvrtek 15/7

Ráno bylo krásné (až moc), sluníčko nás brzy vyhnalo ven… Než jsme se rozkoukali, tak nás zkasírovala paní, které patřil pozemek kde jsme stanovali… Cena byla celkem symbolická, a když vememe v úvahu klidu a strategického místa nelitujeme poplatku. Posnídali jsme u stánku, namazali jsme se opalovacími krémy a turistickým pochodem jsme obhlédli celé okolí areálu. Prošli jsme obec, míjeli jsme davy lidí, kteří korzovaly sem a tam… Čas ubíhal pomalu a okolo 13. hodiny se konečně otevřely brány areálu… Dostali jsme pásku na ruku a už jsme byli opravdu blízko začátku festivalu.

Ještě než se začalo hrát, proběhla akreditace, kupování členství v Klubu Frňákovník na rok 2010/11. Poplatek činil 60,- Kč a odměnou byla členská kartička s programem festu. Bylo to velmi milé, všichni vzorně platili, nepředbíhali a radovali se… Luboš, finanční ředitel vybral penízky a už nám nic nebránilo začít sledovat první kapelu FINAL FICTION. Po úvodní bandičce nastoupili GAIA MESIAH a čeští power metalisté SALAMADRA. Vedro bylo k padnutí a tak jsem šel do stínu ke stanu, abych nabral sil na večerní marathon zahraničních kapel.

Přišel jsem až na set party AXEL RUDI PELL, abych získal dobrou pozici na očekávanou ex-zpěvačku Nightwish TARJU. Společně s touto pěvkyní vystupoval MIKE TERRANA jenž na festivalu chtěl pokořit rekord v době strávené na pódiu za bicíma… Tarja je opravdu skvělá zpěvačka, ale nynější repertoár je na hony vzdálen tomu co publikum chce slyšet na takovém metalovém festivalu. Písně byly utahané, všechno z její sólové tvorby (mimo Rusalky od Dvořáka)… Lidé se rozdělili na dva tábory, někdo byl úplně zklamán, někdo ne. Za mne se přikláním k první skupině… Po jejím set-listu si Mike dal sólo na bicí za reprodukované vážné muziky. Vůbec to nebylo zlé, nikdy jsem nic takového neviděl a tak to bylo pro mne velmi milé překvapení… Nastala přestávka a z pódia se stalo pravé bojiště 2. světové války. Davy lidí očekávaly skupinu SABATON, která má vzrůstající oblibu v našich vlastech českých a moravských… A jak to začalo tak to jelo. Z kapely vyzařovala extrémní radost ze hry a následně bylo opětováno z hlediště. Zahráli všechny pecky, zvuk byl luxusní. Zpěvák si mezi písněma zašpásoval něco česky, pár dětských říkánek i proslulé „ještě jednó pivó“… vyřádili jsme se ranec a nevěřil jsem během dne, že budu ještě ve dvě ráno takhle plný života… .-) Tímto pro mne skončil čtvrtek, ulehl jsem a spal jak dudek…

Pátek 16/7

Opět sluníčko nenechalo na sebe dlouho čekat a vkradlo se do stanu. Teplota uvnitř rychle stoupala a tak nebylo jiné cesty než jít a ven a zkulturnit zevnějšek a zajít ke stánku na malou snídani. Poladili jsme dopoledne, vyměnili jsme si dojmy z prvního hudebního dne. Po poledni, okolo 13. hodiny, se začalo hrát. Prvními zahřívači aparátu byli CITRONI. Rocková legenda z Ostravy, skupina, která jako jedna z mála byla tolerována komunistickým režimem. Vystoupili téměř v původní sestavě, na své chuti hrát rock, rock, rock neztratili zhola nic. Byla to hezká vzpomínka.

Další kapely jsem vyslechnul ve stínu, takže na živo jsem přišel až na německou thrash kapelu 80. let DESTRUCTION. Po německém metalu následovala TUBLATANKA. Vypadá to jako nějaký retro den, ale v hledišti bylo mnoho těch, kteří si pamatují slávu a písně Pravda víťazí… Maťo Ďurinda se snažil, místy bylo cítit, že „už to není jako kdysi“, ale početné publikum mu to zřejmě promíjelo… Prima set…

Pomalu, ale jistě se blížila kapela, na kterou jsem se opravdu těšil – EPICA. Po krátké přestávce bylo vše připraveno. Intro a začal symfonic-metal nebo jaká škatulka to je. Simone Simons měla menší problémy s funkcí mikrofonu, ale technická závada byla vyřešena a show mohla pokračovat. Kapela se postupem let vypracovala a tak mohla hrát v podvečerních hodinách jako „hlavní“ program. Muzika a zpěv byl nádherný, krása, hezký zážitek (alespoň pro mne).

Další soubor vystupující při západu slunka byl QUEENSRYCHE. Poslechl jsem první dvě písně a šel jsem trochu poplkat do pivního stanu v areálu. Byla tam velkoplošná projekce a tak jsem po očku sledoval co se na pódiu děje… Hvězdou dne a celého festivalu byli MANOWAR. Pro někoho „králové metalu“, pro jiného pozéři… Úderná muzika nenechala nikoho na pochybách, že možná králové ne, ale princové určitě.  Místy nebyla slyšet moc kytara a tak rytmická sekce basa / bubny hnaly celou mašinérii vpřed. Průřez hudebními roky, aplaus a na konec menší ohňostroj…  Po Manowar ještě zahráli HOLYHELL, ale na ty mi nezbývalo sil… šel jsem spat.

Sobota 17/7

Ráno bylo jako přes kopírák, parno, dusno, vedro… Začínalo se hrát už od 9:30 a je dost možné, že chorvatské skupině RISING DREAM toto podnebí vyhovovalo. Příjemná zpěvačka… další bandy jsem vynechal, přišel jsem až na konec „hudebních předělávačů“ LEGEND. Vidno na tvářích diváků, že o zábavu bylo dobře postaráno. Následující kapela z českých luhů a hájů byl DODO DOLEŽAL. Přijel propagovat novou desku Despekt, ale ohlédl se i za svými roky ve Vitacitu a rozezněl i staré „Zvony“… nechali jsme bít i kladiva co do nich buší a sledovali jsme jak Miloš postupně zničil 4 kytary a blýskl se i Dodo junior na basu. Další účastníci sobotního odpoledne, ŠKWOR, DOGA zaplnili hlediště a měli obrovskou podporu. Obecně lze říci, že na české kapely chodilo mnoho lidí a to je dobře. Další sestava jenž jsem shlédl se zvědavosti byli polští BEHEMOTH. Pekelníci z nábožensky založeného Polska vzívali satany z dalekého okolí. Ďáblové na toto volání slyšeli a totálně zaplnili areál. Hudba byla divoká, žádné couráky a kňourání do mikrofonu. Samotní hudebníci vypadali jakoby právě vyšli ze záhrobí a je možná štěstí, že nehráli za setmění (asi bych se bál). Písně nebyly o lásce a krásách krajiny. Následoval PRIMAL FEAR, o tom nenapíši asi nic, protože mě asi nezaujal. To ANNIHILATOR bylo jiné kafíčko!!! Předloni na Masters natočili DVD live. Hudba byla famózní, moc jsem si to vychutnal (spolu se ze Zlíňáčkem) a notně si zařádil. Další vrchol mého MoR 2010… Super!!!

Do letní noci ještě zahráli GAMMA RAY, ale jelikož to není hudba mého srdce, nechal jsem Frňákovník jiným a došel jsem si na malou stage kde právě hráli SILENT STREAM OF THE ELEGY. Partičku už dobře znám a tak jsem si mohl pobrukovat tóny s fúzí moravského folklóru. Velmi sympatická kapela, zpěvák a zpěvačka věčně se usmívající. Bylo příjemné, že hráli na malé, vedlejší stage, alespoň si zaslouženě užili plné hlediště a nasvícené pódium.

Po jejich vystoupení jsem sobotu ukončil a odebral se do našeho malého stanového městečka pod domečkem s věžičkou.

Neděle 18/7

Noc byla konečně vlahá, pár kapek padlo… Neděle bývá posledním dnem, pro mne již tradičně dopoledne a pak odjezd směr Polabí. Ještě jsme shlédli EUTHANASIA a po té jsme došli na nákup do podnikové prodejny R. Jelínka. Zakoupili jsme kapalné omluvenky pro naše drahé manželky a došli se rozloučit se všemi, kteří byli již na nohou u stánku U Kozla. Pobalili jsme si svých pět někdo čtyři švestky, skočili jsme do vozidla a rozloučili se s Vizovicemi…

V závěru mého malého ohlédnutí bych ještě rád poděkoval jmenovitě:

ženám:

Zuzce – za podporu při dodržování pitného režimu  (máš to u mě!!!)

Kačence, Janě, Páje, Lucce – za  milou společnost a příkladné přijetí Mišule Akrimové

Mišule Akrimové – za její návštěvy u našeho stromu a krásnou pohodu v její přítomnosti (viď Seke)

Lidi a Jahodě – za fotky a společnost

mužům:

Drobkovi – za ředitelování vesmíru a focení neskutečných momentek

Honzovi z KH – za šoférování a tvoření frňákovnického veselí

Honzovi z Moravy – za dáreček a milé přijetí

Zlíňáčkovi – za vzornou službu strážce stromu (a hru druhé kytary u Annihilator )

Lubošovi – za finančnictví

Sekemu – za veselou zábavu k pobavení všech

Vlastasjovi – za odvahu a fotky

Pepovi a kVítkovi – za členství v našem klubu

Vojtovi – za legraci (všichni přeci víme)

Filipovi – za vzorné chování

Sláďovi – za pohodářství

Zbýňovi – taky za neskutečnou pohodičku

Klukům od stánku (Valachian Olympic Team Vizovice) – za vše co pro nás po celou dobu dělali

Moc se omlouvám pokud jsem na někoho zapomněl !!!

ZA VÝKONNÝ VÝBOR POVAŽUJI LETOŠNÍ ROČNÍK ZA VELMI ZDAŘILÝ. PRO NOVÉ ČLENY – BUDEME RÁDI, KDYŽ VYTRVÁTE A ZA ROK POJEDETE OPĚT S NÁMI! JESTLI NĚKDO MÁTE V DOSAHU TAK SKVĚLÉ LIDI JAKO JSME MY, NAVÁHEJTE A VEMTE JE NA   M A S T E R S  O F   R O C K  2011 !!!

Upozornění: vše co je tu psáno jsou pouze mé subjektivní pocity, které jsou ovlivněny spoustou aspektů. Můžete se mnou i nesouhlasit, ale to je tak asi vše, co můžete.

Zdar Jak Sviňa

MartyS

samozvaný ředitel Klubu Frňákovník

webmajster amateur